Nakonec jí na mne, bezvýznamného strýce z dědiny, nezbyl asi čas a odnesli to jiní. Pan Zelenka, manžel Petry Janů, místně slovutný Kim a náš první porevoluční pan president. A pochopitelně celá řada dalších bezejmenných, kteří se jí potvoře neubránili.
   Svět se točí dál. Místy zavládl opravdový smutek, místy opravdová radost, místy falešné předstírání, místy docela obyčejná slušnost, někde lhostejnost, jinde bezbřehý cynismus a lidská malost, ale asi nejnechutnější je mediální běsnění a nekritická adorace, která je u přemýšlivých lidí vždy kontraproduktivní.
   A tak si pouze skromně dovolím všem pozůstalým vyjádřit opravdu upřímnou soustrast a vcítění se do jejich bolu. Už vím, že nemám ani žádné právo oběti té rozběsněné a vzteklé babice nijak hodnotit, protože o jejich životech vím buď houby nebo jen to co přinesla média, kterým lze věřit asi jako cikánovi prodávajícímu zlaté prstýnky. Ostatně nedělá to ani ona. Má prý nějakou zkušenou a stejně nesmrtelnou kamarádku s divným jménem - DĚJINY.