Zveřejněno na serveru www.idnes.cz 20.08.2012, převzato se souhlasem autorky.

Co prospěje občanovi ČR, když Církev svatá získá „své“ statky?

   Zkusme se krátce zamyslet nad tím, jakým způsobem Církev svatá vlastně v historii svých statků nabývala. Nemám teď na mysli Kladivo na čarodějnice a násilné zabavování majetku. Církev z pozice své duchovní moci, kterou si přivlastnila, pracovala na svém obohacení mnohem sofistikovaněji. Jak jednoduché a jak účinné je využít slepé víry oveček, které se bojí ohně pekelného.

   Jsem věřící člověk, nikoli ovšem křesťanský pánbíčkář.

   Víra a Církev pro mne  nejsou totéž. Církev po tisíciletí slibovala věřícím, co splnit nemohla a tak dalo by se říci  podvodem získávala  (a stále získává) dary od věřících.

   Církev svatá slibovala za peněžitý dar donátorovi život věčný.

   V podstatě tedy vybírala jakýsi druh „výpalného“ (říkalo se tomu ODPUSTKY) s tím, že je schopna tam nahoře se přimluvit i za toho nejhoršího hříšníka, zloděje či vraha.

Což v její moci pochopitelně není a nikdy nebylo!

   Existrují  věci mezi nebem a zemí, které Církev prostému lidu záměrně zatajovala a zakázala na ně i jen pomyslet a to právě z důvodu, aby si podržela Vědění pro sebe a prostý lid udržela v bázni Boží.

   Ve své původní podobě- mám na mysli učení Gnose (pochází z řeckého "gnosis" - poznání) , se totiž Křesťanství mnohem více podobalo filosofii.  Šíření pravého Vědění však bylo pro  pro Církev i  s jejími Dogmaty naprosto kontraproduktivní a tak začali být Gnostici umlčováni a pronásledováni.

   Katolická (tedy všeobecná) církev se přes četné pokusy o její reformaci a umravnění, ukázala být jako nereformovatelná. Tato neschopnost sebereflexe může mít podle mého názoru hlavní důvod právě v té vůli k moci.

   A jak je všeobecně známo moc jsou peníze!

   Pán Ježíš pravil o našem věčném cíli: „Co prospěje člověku, i kdyby celý svět získal, ale ztratil život věčný?" 

   Je mi fuk, jesti za svoji chamtivost příjdou církevní hodnostáři do pekla.
   Není mi ovšem jedno, jak se bude žít v této zemi mým dětem a vnoučatům.

   Vezmeme li tedy navíc v úvahu situaci v jaké se v současné době ekonomika naší země a kupní síla obyvatel nachází. I kdyby pak bylo po formální stránce dokazování vlastnictví ze strany církve v tom nejlepším pořádku a byly správně doloženy všechny nabývací tituly.

   Je podle mého laického názoru (za který mě možná budou chtít někteří upálit)  a z hlediska vyššího principu mravního  požadavek církve na vrácení "jejich" statků a s tím spojených finančních náhrad zcela nemravný!